Rozpleť nitky svých sítí

Opravdu musím mít profil na všech sockách, abych byla víc vidět a zalíbila se potenciálním klientům? Jak to mám udělat, aby mě lidi četli, aby je můj produkt zajímal a třeba si ho i koupili? Kde všude mám být, co tam mám psát, fotit a jak to nedělat blbě?

Všichni budujeme pavučiny sítí, jako pavouci hledáme cestu od produktu k jeho zákazníkovi. Od člověka k člověku, od hlavy k srdci. 

Občas se v tom motáme všichni, proto nezapomínejte na nadhled, humor a jedinečnost.

Lapena v sítích

Twitter, Instagram, YouTube, Linkedin. Psychická příprava na TikTok, nebo o tom aspoň něco vědět. Mmch, tohle fakt baví někoho nad patnáct let? Různé profily na Facebooku. Ten první, soukromý. Profily klientů, Lucie aka blogerka by taky měla občas něco napsat na svoji zeď. Několik osobních událostí, pozvánky na akce, online kalendář plný, plánovač zveřejněných příspěvků stále po ruce.

Než jsem tuhle zamotanou pavučinu zkrotila, občas mě přepadal splín. Připadala jsem si jako sociální samotář umlácený informacemi.

Google a já

Hlavně vkládat kvalitní obsah, že ano. Co jednou dáš na internet, už nikdy tak úplně nezmizí. Elektronická stopa je nevděčně věčná. Vždyť koho z nás si Google nenajde. Zkoušeli jste to? Zadejte do vyhledávače své jméno a hned uvidíte jak moc jste.

Máte e-mailovou adresu (alespoň jednu) pod Googlem? Že se ptám. Máte smartphony, tak jasně, že máte. A taky na začátku každého měsíce zíráte co na vás ten zvědavý Google zase vyšťoural?

Jaká místa jsem za minulý měsíc navštívila, kde jsem byla, kolik jsem ujela kilometrů v autě a kde jsem si dala pivo. Občas je fajn si něco takového připomenout, ale Google mi v podstatě píše deník a já nevím kdo všechno jej může číst. Ovšem když mi ukradli mobil, měla jsem na obrazovce počítače naprosto dokonale zmapovanou cestu toho loupežníka a to až do zastavárny.

Jsi svojí sociální bublinou

Řekni mi jací lidé převažují v tvojí sociální bublině a já ti povím kým jsi. Zní to ujetě? Možná. Ale na každém šprochu… však víte. 😉

Twitter jsem si založila, abych se dostala k zajímavým zprávám své intelektuální bubliny. Politika, média, tvůrčí myšlenky, relevantní informace, kultura. A pak mě překvapilo, když si jedna moje známá stěžovala, že na Twitteru ji obklopují samí šílenci a sociální maniaci. Když se nad tím zamyslím, vždycky jsem si říkala, že tahle moje známá je tak trochu magor, který po skleničce alkoholu zbytečně příliš hlučně hejtuje polovinu hospody. Ne, tahle známá do mé sociální bubliny nepatří. Občas je dobré si na svém písečku uklidit a vyházet pro život nepotřebné. 😉

Facebook používám od roku 2010. Ač jsem se původně nechtěla nechat semlít davovým šílenstvím aka Ksichtknížka. A jo, fakt jsme tomu tenkrát takhle říkali. Nakonec mě to nepoznané cosi, to místo, kde byli všichni, zlákalo.

• Fotky najdeš na mé zdi.
• Pošlu ti to přes fejs.
• Potvrdíš mi to v Události?  
• Přidám tě do naší skupiny.  
• Ty to nevíš? Bylo to na Facebooku.

Zrovna tak, jako Chandler z Přátel začal chodit o pracovních pauzách do kuřárny, až z toho začal být závislý na nikotinu. Protože nejvíc se toho dozvíte právě tady, že jo. V kuřárně a v kuchyňce u kafe. A na Facebooku.

Nikoho už nezajímá, jestli chcete nebo nechcete. Ale vy chcete, vy potřebujete. Ne kouřit, vědět.

Síť jako inspirace

Pošli mi odkaz na svůj Linkedin. Cože? A to si říkáš markeťák a copík?  A tak mám Linkedin. Obsahově rozhodně zajímavá síť. Čtu články lidí, o kterých si myslím, že umí. Tu a tam lákavá nabídka práce. Ale zábavu si tam člověk užije taky. Články psané na první pohled patrnými “egoistickými hoňtričky” mě dokáží pobavit.

Vyzkoušela jsem Pinterest a ztratila se v inspiracích. Doslova! Třikrát jsem už díky této kreativními lidmi doslova natřískané síti přestěhovala svůj byt. Ušila si kabelku, ze které je nakonec pytlík na drogerii. Ten totiž dobrovolně nikomu neukážete, snad jen při povinné prohlídce na letišti. A uvařila jedno thajské jídlo, na které jsem tři měsíce sháněla ingredience. Pinterest mě nutí do akce kreativní tvořilky, což většinou nedopadne tak jako na uložených fotkách mé pinterestové nástěnky.

Promlouvám obrázkem

Instagram je taková moje obrázková láska. Laska k sobě. Na Instagramu totiž každý vypadá dobře, když chce. I já nejsem výjimkou. A já chci. To, že všechny ty texty a oduševnělé myšlenky pod top (někdy i face) fotkou nejspíš nikdo nečte, mě nerozhodí. A když už náhodou někdo odpoví nejen srdíčkem a dokonce použije písmenka, vrním si blahem.

Jsem v zajetí svých sítí, ale když si to všechno vybalancuji, osobně vycházím z analýz celkem dobře. Teda sama pro sebe určitě. Je důležité se líbit sám sobě, teprve až potom se můžete líbit druhým – přátelům, klientům, stalkerům a občas třeba i osobním hejtrům. 😉

Přesto je celý internet hodně o zodpovědnosti. K sobě i druhým. Nepřetržité připojení k celému světu nám dává obrovskou moc a sílu. Proto bychom s ní měli nakládat zodpovědně a každé slovo i obrázek dobře zvážit.

Občas si říkám, že zbrojní průkaz na internet by byl na místě. U některých lidí rozhodně. 

Jak to máte se svými nitkami vy? Zvládáte je s přehledem, nebo se v tom občas zamotáte? Umíte plánovat? Připravujete si obsah dopředu, nebo jen bezmyšlenkovitě hážete posty tak, jak vás napadnou? Máte pocit, že se v tom plácáte? Existuje něco, co by vaší prezentaci na sockách pomohlo? Můžu to být já? Spojme se a zkusme tu vaši pavučinu rozmotat společně.