Život je věčný začátek

Chci od života víc, ale nové začátky mě děsí

Už delší dobu si pohráváte s myšlenkou, že vás vaše práce nebaví. Jenže zvyk je železná košile. Jste na svojí pozici zvyklí a firma je zvyklá na vás. Taky vám už většinou vyjdou vstříc, když nečekaně zavolají ze školky, že vaše dítko zakašlalo a vy si teď pro něj musíte okamžitě jet.
Každodenní pracovní rutina, klídek, jistota. Máte rádi své kolegy a na středeční společné obědy se vždy těšíte.

Mohlo by se zdát, že nemáte důvod toužit po pracovní změně. Jenže vy taky víte, že už ve firmě nemáte kam růst. Nečeká vás nic nového a díky tomu nemůžete očekávat ani žádné velké zvýšení platu. Nechce se vám obcházet pohovory v jiných společnostech a nedej bože, kdyby to šéf zjistil. Co by na to asi řekl?

Přesto v sobě cítíte prázdnotu. Toužíte tvořit, dát do své práce elán a veškerou energii, kterou v sobě dokážete najít. Toužíte po lepším platu, abyste na letní dovolenou nemuseli šetřit celý rok a pak další rok znova a znova. A co když se vám rozbije auto? Na to raději ani nemyslíte, abyste to nepřivolali.

Měli jste o svém životě větší představy. Tak proč se teď tolik bojíte něco změnit?

Jsou vám tato slova povědomá? Vidíte se v nich? Takhle sami se sebou občas mluvíme všichni. Chuť změnit svůj dosavadní život, zaběhlé rituály, pracovat na něčem novém, učit se, vydělávat víc peněz, získat větší uznání, střídají obavy a nejistota.

Některé začátky můžeme prožívat mnohokrát za život

Život je koloběh. Slunce vyjde a večer zapadne, aby ráno opět vyšlo, vždy trochu jiné než včera. Po každém konci přichází nový začátek.

Není pravidlem, že nové znamená lepší, ale pokud se přičiníme k tomu, aby to tak bylo, budiž nám velkou nadějí, že se tak stane.

Vždycky je lepší to alespoň zkusit, než se bát a časem dokonce litovat, že jsme v sobě nenašli odvahu udělat krok do neznáma.

Kolikrát obdivujeme úspěchy někoho jiného, ale jak často si uvědomíme, kolik za tím stojí práce, odříkání a změn v jinak zaběhnutém životě.

Krok do neznáma

Když jsem se rozhodla vyřídit si živnostenský list a dělat copywriting jako vedlejší činnost ke svému zaměstnání, věděla jsem, že to nebude jednoduché. Ale chuť to udělat a něco v sobě změnit, pocit jisté důležitosti, zodpovědnosti a zároveň myšlenka na více vydělaných peněz, nakonec zvítězily nad strachem z možného neúspěchu.

 

Přišlo všechno, čeho jsem se obávala.

 

Začátky byly vratké a náročné. Psala jsem po nocích a o víkendech, abych vše stíhala. Když mi z ničeho nic přestal jít internet, proseděla jsem čtyři hodiny v hlučné hospodě kousek od domu, s čajem a sluchátkama na uších.

 

Přicházely zakázky a noví klienti a já se pokaždé bála, že nebudu dost dobrá. Zejména prvních pár měsíců mnou neustále mávala nejistota. Kolikrát jsem si jen řekla, že až dodělám tuhle zakázku, žádnou další už nevezmu a prostě se finančně uskromníme. Neměli jsme se zle, ale já chtěla svým dětem zajistit víc. Nemuset počítat, když přijde termín splatnosti lyžařského výcviku nebo kroužků na další pololetí.

Texty jsem odevzdala, práce se líbila a já pocítila zadostiučinění. Byla jsem na sebe hrdá a nadšená, že moji práci někdo ocenil a nejen finančně.

 

Postupně jsem si našla na způsob práce systém a čím déle jsem tvořila pro klienty, tím více jsem si byla svým psaním jistá. Získávala jsem zkušenosti a moje vratké krůčky se na mé cestě postupně začaly upevňovat a sílit ve stabilní kroky.

 

Nová práce mi do života přinesla nejen peníze, ale i zkušenosti, nové přátele, možnosti, pohledy na život, pozitivní náboj a elán.

 

Nové začátky se nám nabízejí neustále a nemusí to být nutně změna v zaměstnání.

Možná přemýšlíte, že byste konečně začali stavět dům, ale těch papírů kolem, které musíte vyřídit, včetně hypotéky. A co když vám ani tolik peněz nepůjčí? Když to alespoň nezkusíte, nikdy nebudete s jistotou vědět.
Nebo byste konečně chtěli rozjet svoje vysněné podnikání. Zhubnout a zajít do toho nového fitness studia, které máte kousek od domu. Chtěli byste začít dálkově studovat vysokou školu, nebo si udělat rekvalifikační kurz. Přestěhovat se. Odjet do zahraniči. Naučit se řídit.

Udělat věc, které se bojíme, je první krok k úspěchu.
Mahátma Gándhí

Ať už jste se rozhodli začít s čímkoliv, mám pro vás 3 jednoduché rady, které si v těžších chvilkách opakujte, přijměte je jako součást svého života a hlavně to nevzdávejte.

  • Nečekejte, že úspěch přijde hned. Je to proces.
  • Nenechte se odradit, když vám to hned nepůjde tak jak jste si představovali. Vzpomínáte, když jste se ve škole učili psát? Čárku po čárce. A ty první čárky v písance určitě nebyly psané pevnou rukou. Krásně rovné byly až časem. To, že vám teď něco nejde, neznamená, že v tom jednou nebudete nejlepší.
  • Dopřejte si radost. Odměňujte se. Vystoupili jste ze své komfortní zóny a za něčím si jdete. To není jednoduché a možná se musíte v něčem i přemáhat. Dopřávejte si malé odměny a radosti a to i tehdy, když se váš záměr nepovede tak, jak jste si představovali.

 

Obklopte se lidmi, kteří ve vás věří a podporují vás. S takovými se vám bude v nových začátcích lépe dýchat. Pokud vás naopak někdo od změny odrazuje, nenechte si to vymluvit a s takovými lidmi se raději vůbec nestýkejte. Jen vy sami cítíte, co je pro vás nejlepší. Děláte to, co vy chcete a děláte to hlavně pro sebe.

Uvědomte si, že potřeba něco měnit a v nějakém segmentu života začít znova, pramení z vašeho vnitřního pocitu, že už v tom starém, zaběhnutém nejste šťastní.

Takže buď si budete věčně stěžovat, a nebo pro to něco uděláte a začnete žít tak, jak vy chcete.

Jsou ve vašem životě potřeby něco změnit? Nad jakou změnou už nějaký čas uvažujete? Napište mi o tom.

Jsem vášnivá čtenářka a podporovatelka biblioterapie. Spojuji lásku ke čtení s motivací a inspirací pro spokojený život. Ukazuji čtenářům, jak mohou knihy a energii z příběhů využít k pozitivním změnám ve svém životě. Víc o mně si přečtěte zde>>
Komentáře
  1. Andrea napsal:

    Článek je tak neuvěřitelně pravdivý! Taky jsem se na začátku strašně bála jít si za svým snem žít v zahraničí. Když už jsem se vždycky celkem rozhoupala, tak mi v hlavě začaly znít hlasy těch ošklivých bubáků: „Prosim tě, vždyť tam na tebe nikdo není zvědavej, co si jako myslíš, že ti to dá? Za měsíc pojedeš s brekem domů k mamince! Takových jako ty jsou všude statisíce!“ A musela jsem téměř vyhořet, abych ty bubáky jednou pro vždy umlčela, dala výpověď v práci která mě nebavila, sbalila si jeden kufr a odjela za Oceán dělat Au Pair. Teď začínám pomaličku pracovat na svém blogu, kterým bych si chtěla jednou alespoň přivydělávat a zároveň u toho přemýšlím, co dělat proto, abych si jednou byla svou vlastní paní, nemusela denně dojíždět do kanceláře, kde musím sedět od-do, přitom mít neustále na očích tu jednu velmi nesympatickou kolegyni, zatímco budu v neustálém stresu z toho, zda svou práci dělám nejen dobře, ale také podle směrnic naší úžasně byrokratické korporace.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů