Nezapomeň, že dáma může všemi směry

Život není statický, díky bohu! Naše názory a pohledy se mění a rozšiřují v průběhu času a zkušeností. To, co nám přišlo důležité včera, může se zdát v dnešku zcela zbytečné. A tak si jdeme tou svojí cestou necestou, přijímáme různé životní fáze a pereme se s nimi po svém.

Šachová partie je rozehraná, ale nezapomeň, že dáma může všemi směry

Bylo mi patnáct a mojí mámě pětatřicet. Tenkrát mi přišlo, že žena v 35 letech už má život ve své největší flow doslova za sebou. Jen každodenní stereotyp, největší problém – co budu vařit v neděli, nikde žádná zábava. Ostatně, to si o rodičích v určitém věku myslíme nejspíš všichni, ne? A s jakou radostí teď musím přiznat, že jsem se tenkrát pletla.

Tak nějak tuším, že si totéž začínají myslet i moje děti o mně. Možná bych je měla ujistit, že jejich matka se necítí stará, na sklonku života, a už vůbec netrpí. Naopak. Cítím se zralá, sebevědomá a mám jasnější představu o svých cílech, za kterými se snažím směřovat pokaždé, když vyřeším otázku „Co budu vařit o víkendu?“. 😀

Chtít jen to nejlepší

Je mi kolik mi je a moc ráda opakuji tu známou hlášku, že věk je jen číslo. Já to tak cítím. Otáčím se zpátky a hodnotím, kam že jsem to ve své šachové partii vlastně došla.

V jaké se právě nalézám životní fázi? V té nejlepší, tak jako včera, a zítra to bude stejně. Někdy si stačí uvědomit, že samotná existence je jeden velký zázrak, to nejlepší.

Co jsem jako žena na svojí cestě (zatím) našla?

Jsou to doslova malé diamanty, osobní poklady! A vy je můžete sbírat taky. Všichni můžeme.

• Vnitřní klid a stabilita

Obklopuji se lidmi, kteří ve mě věří a podporují mě. To vám je tak osvobozující pocit, nebát se říct, co si myslím. Občas se mýlím a umím to přiznat. Každý mě nemusí mít rád, ale já musím mít ráda sebe.

• Vím, co chci a jdu si za tím

Ať už se nacházíte uprostřed profesionální kariéry, nebo se naplno věnujete rodině a výchově dětí, věnujte se i svým koníčkům, které vás klidně můžou časem i živit. No fakt, když to děláte srdcem, nemůže to být nikdy špatně. Háčkujte, pečte, šijte, běhejte, čtěte, tvořte náramky, choďte na procházky.
Já jsem vždy psala. Někdy to bylo náročné psaní po nocích, abych stíhala všechny své práce. Ale vždycky, když ráno vycházelo slunce a já měla článek hotový, cítila jsem nepopsatelný pocit štěstí. Píšu a přináší mi to radost, i peníze.

• Jsem zrcadlo

Snažím se vést své děti tak, aby měly svůj názor, viděly krásno v každodennosti, barvy v zimním šedavém odpoledni, lásku v objetí. Mluvím s nimi na rovinu, někdy možná až moc, ale dítě není věc, je to parťák do života.

Dítě netřeba vychovávat. Je třeba hezky žít, dítě se přidá.

• Dýchám, tedy jsem

Byla doba, kdy to se mnou nebylo úplně růžové. Jedno temné údolí za druhým. Tenkrát mě sestra vzala poprvé na jógu a stala se z toho láska na celý život. Dýchám. S každým hlubokým nádechem do sebe dostávám něco nového a dobrého. Změna je dobrá, ať už je jakákoliv. Vždy s sebou přinese něco nového. S výdechem ze mě naopak odchází to staré a špatné. Zkuste zavřít oči a nadechnout se, vydechnout. Nádech, výdech, nádech, výdech. Dech. To je život.

• Dělám si radost

Tohle je pro mě úplně nové a je to skvělá forma, jak se pochválit za úspěch, byť jen malý. Radost si můžete dělat různě. Třeba chlebíčkem v parku, dobrou kávou, kterou si nedopřejete denně, nebo jakoukoliv jinou netradičností, která se klidně může tradicí stát. Znám jednoho kněze, který slaví spoustu věcí. Třeba velký nákup v supermarketu. Přijede domů a odmění se sklenkou vína. 😊

• Sebevědomí, vítej v mém životě

Začala jsem se na sebe dívat jinýma očima. Užívat si toho, že mi něco jde a snažím se v tom stále zlepšovat. Chválit se. Jo, makám na sobě a dělá mi to radost. Hodnoty se zvyšují, moje nároky (nejen na sebe) také a já cítím jak zářím. Užívám si tu energii, vášeň a chuť tvořit. Jedu naplno. Teď a tady. Žádné potom, jednou, příště. Je pouhé teď! Zjišťuji, že vše to začíná ve mně a nikdo jiný nemůže za to jaký život žiji, nebo budu žít.

• Mám se ráda

Poznávám, že červená rtěnka (k té jsem dozrávala hodně dlouho), laskavé oči a úsměv v ranní mhd dělá zázraky. Věřím si. Konečně o sobě přestávám pochybovat a k lidem, kteří se ve mně snaží nějaké pochyby vzbudit, se stavím zády.

• Chci poznat celý svět

Lidi, místa, města, věci, etnicita, energie. Vždy jsem chtěla alespoň trochu cestovat, ale žila jsem s pocitem, že na to musí být člověk bohatý, mít skvělou angličtinu a dospělé děti. Jenže pak jsme si s kamarádkou Evou řekly, že furt jen mluvíme, fňukáme a že to za nás nikdo jiný nezařídí. A tak jsme koupily letenky a za pár týdnů skutečně odletěly do Skotska. A pak se přesunuly do Londýna. Byl to hodně intenzivní startovací můstek našich nových životů, jen jsme to tenkrát ještě netušily. 😊 S bídnou angličtinou, pár tisícovkama, jedním batohem na zádech, ale nesmírnou chutí to zažít.

• Hlavně nežít jen napůl!

Jako bych si řekla „Tak živote, už jsem tu nějaký čas, koukej mi dát víc.“ A on mi začal nabízet různé zajímavé cesty. Miluju výzvy. Stačilo si jen vybrat.

Jsou to zdánlivé maličkosti, které do svého života můžeme přenést. Maličkosti, které dokáží velké věci.
V jaké životní fázi se ocitáte právě teď vy? Vím, je to práce, tahle šachová partie, ne že ne, ale vždycky je čas začít se snažit a hrát líp. ❤

Tento článek vznikl jako vyznání všem ženám. Jsme úžasné! A budeme tak moc úžasné, jak dovolíme světu, aby nás viděl.