Nevěsta, která se nevzdala

Honza mě požádal o ruku v srpnu 2022. Bylo to pro mě dost velké překvapení, ač jsme se o manželství občas bavili. No a bum, prásk, bylo to tady. Mohla jsem si začít vysnívat svůj velký den, plánovat a běsnit, ale mně se nechtělo. Nebyla jsem spokojená v práci, dost jsem se stresovala a večer se uklidňovala skleničkou alkoholu.

Málo spánku, špatná životospráva, nedostatek energie, žádný pohyb, permanentní vnitřní nespokojenost. Nedostatek času na sebe a svoje projekty. Tohle vnitřní temné údolíčko mi naložilo 8 kilo čisté váhy navíc a ani jsem nevěděla jak. A celý ten začarovaný kruh se roztáčel zas a znova. A do toho přišla žádost o ruku.

Impuls? V to jsem doufala!

Sjížděla jsem Pinterest, hledala inspiraci a představovala si sebe, matku před čtyřicítkou, jako nevěstu. Věděla jsem, že naše svatba bude netradiční a velká. Plánovali jsme velkou několikadenní veselku, festival lásky. 🙂 A stejně jako měl být netradiční ten červencový víkend, chtěla jsem být netradiční i já nevěsta. Šaty, ideálně holá záda, takže bez podprsenky (ehm, haha). No jo, jenže 8 kilo není málo, a tak jsem si začala plánovat, jak se nadbytečných kil zbavím.

Jenže byl srpen. Léto. Takže to vypadalo nějak takhle.:

✔ Až po oslavě narozenin.

✔ Až po Honzově oslavě narozenin.

✔ Až po grilovací sezóně.

✔ Až po menstruaci.

✔ Až nebudu tak unavená, budu cvičit každý večer u zpráv.

✔ Až seženu hlídání pro děti, tak zase začnu pravidelně chodit na jógu.

✔ Až dostanu prémie, koupím si celoroční permanentku do fitka.

✔ Až sleze sníh, tak začnu běhat.

✔ Až bude levnější zelenina, tak si dám detox a začnu jíst zdravěji.

✔ Až bude tepleji, budu chodit na dlouhé procházky.

✔ Až budu mít důvod, tak se do toho cvičení pustím.

Aha? Takže já měla důvod jak vrata od chlíva, šťastná, že si mě chce vzít muž mého života, ale prostě to nešlo. Občas jsem si šla zaběhat, někdy na jógu, snažila se víc chodit, líp jíst, ale v hlavě pořád svítil červený semafor. Vážila jsem se každý den, měřila centimetry každý týden a nic. Chvíli jsem se držela, jedla málo, všechno to měla nějak divně nastavené, takže jsem byla nervózní a protivná sobě. V práci nespokojená, doma v jednom kole, unavená, permanentně naštvaná sama na sebe.

No jo, jenže jsem ta nevěsta, že jo. Párty roku, že jo. A nevěsty přece musí být krásný. Tak jsem se teda rozhodně necítila.

A pak přišla svatba

Na podzim se v mém života udála jedna zásadní změna. Utekla jsem z korporátu (zkušenost to ale byla k nezaplacení) a vrátila se do knižního světa. Už tím jsem se vnitřně dost uklidnila. Comeback se mi podařil. Pracovně jsem zase rostla, prodeje se dařily, kampaně byly úspěšné. Pracovně jsem zářila a bylo mi mnohem líp. Motivaci ke změně životního stylu jsem v sobě ale stále nemohla najít. Blížil se červenec 2023, svatební den. Moje postava rozhodně nebyla taková, jakou jsem si představovala. Svatební šaty jsem si ale pořídila takové, že mi v nich bylo dobře a pohodlně.

Nevěsta od Sázavy

Svatbu jsme si moc užili, byl to krásných několik dnů v přírodě, u mlýna na břehu řeky Sázavy. A protože ten kdo to tady celé řídí má legraci rád a já jsem přesvědčená, že se rád dívá jak si poradíme v různých situacích, pak se to stalo.

Po všech těch vystresovaných svatebních přípravách, nákupech, chystání a organizování. Po několikadenní svatební párty a následném dvoudenním uklízení. Po návratu domů jako paní Plachá se mi v hlavě rozsvítil semafor se zelenou barvou.

Přišlo to samo, přirozeně. Jeden den jsem si zapsala jídlo do aplikace Kalorické Tabulky. A pak druhý, třetí, pátý. Pak byl víkend, já si dala nějakou skleničku alkoholu, dortík u babičky, ale nezlobila jsem se na sebe. Další den jsem si zase normálně zapsala do Kalorických Tabulek.

Zapisuji třetí týden. Výborně spím, mám energie na rozdávání, což vede k tomu, že se víc hýbu, chodím na jógu, cvičím, běhám. Mám dobrou náladu 2 kila a pár centimetrů pryč. Cítím se skvěle. Tělo dostává kvalitní potraviny a vrací mi to nepopsatelně skvělým pocitem. Kalorické Tabulky, to není hubnutí, to je životní styl.

Darujme si péči

Obecně můj život podvědomě ovlivňuje pocit nedokonalosti, který se rád vrací. Perfekcionismus a sebevědomí jak na houpačce. Více času pro sebe a spokojenost s mým tělem mi dost pomáhá vyhrávat nad nespokojeným já. Což nemyslím jen tím povrchním způsobem.

Svojí mamince tohle vysvětluji tak, že jídlo je benzín a koníčky jsou silnice. Když budu jíst kvalitní a vyváženou stravu a budu si věnovat čas, pojedu jak Ferrari. 🙂 Když do Trabanta nalijete přepálený olej z řízků a necháte ho jet po polňačce plné děr, cesta těch dvou aut bude nesrovnatelná.  

Vymýšlení takových přirovnání jako dost můžu. 🙂

Do třetice všeho dobrého

Kalorické Tabulky mě do aktivního a spokojeného života vrátily už 2x. Pokud vás zajímají moje dva příběhy, které jsem kdysi pro blog Kalorické Tabulky napsala, tady jsou:

Moje malá proměna a velké poznání

Jak jsem objevila jógu a začala víc řešit jídlo a jeho pravidelnost

Rada na závěr?  

Všechno je to v hlavě. Pokud chcete zhubnout, cítit se šťastnější, zdolat nějaký svůj osobní cíl, něco změnit, chce to čas. Najít cestu k sobě.

O tom, že některé začátky můžeme prožívat několikrát za život píšu ve svém článku Chci od života víc, ale nové začátky mě děsí. Najdete v něm i několik jednoduchých rad, jak si tu cestu alespoň trochu usnadnit. Hlavně to nevzdávejte. On se ten zelený semafor nakonec rozsvítí a cesta k vašemu snu bude volná.

Hodně štěstí. 😊