Ne-přítomna

Měla jsem menší výpadek v komunikaci, ale jsem zpátky. Pořád řeším způsob, jakým s vámi komunikovat. Trápí mě to, protože to přece musí být perfektní, ale každý pokus, který spíchnu, se mi tak nejeví. A tak raději nepíšu nic (rozuměj nic osobního). Štve mě to, psací střevo zakrňuje a pracovní texty moji touhu po psaní o blinkání duhy (rozuměj osobně) neukojí na 100 %. Takže takhle ne. Zahajuji boj s grafomanským zakrněním. Riskuju tím sice, že vás nebude bavit mě číst, ale buďte prosím trpěliví. Ono to zase půjde. 😉

Co fantastickýho se v mým životě za posledního půlroku událo?

Zde menší shrnutí:

1. Změnila jsem zaměstnání. Po 12 letech jsem zamávala knižnímu průmyslu a přesunula se k cestování. Můžu teď veřejně hlásat, že jsem každý den na dovolené, i když jen u počítače. Vpíjím se do fotek exotických letovisek, vymýšlím texty, díky kterým v těch letoviscích budete chtít trávit čas víc než já, a občas v kanclu zaslechnu i cikády.
2. Vyjeli jsme s Honzíkem na víkend do Prahy. Bez dětí. Ubytování kousek od Karlova mostu, procházky po centru, vyhlášené hospody, Werichova vila.
3. Započali jsme rekonstrukci našeho domova snů a po měsíci, kdy jsme kus baráku rozkopali, přišla válka na Ukrajině. Hypoška u „vítekterébanky“, v baráku bordel, platit musíš furt, bydlet taky potřebuješ, takže co teď s tím? Stále čekáme na zázrak a po večerech se modlíme za každou slevu na beton a cihly. Ámen.
4. Dítě moje oslavilo 10 narozeniny. 10 let nervů, stresu, strachu, odříkání, málo spánku, hodně lásky.
5. Velikonoce jsme prožili dobrodružně. Road trip po České republice, 5 dnů v naší stařičké, ale super výkonné t4ce. Vystoupali jsme na Říp, navštívili Terezín, Úštěk, Kutnou horu, spali kde se dalo, nakoupili nějaké nové náhradní díly na auto a užívali si těch chvil, kdy můžeš sundat hodinky a neřešíš kolik je hodin.
6. Přišla smrt, 2x. Dva pohřby, dvě prázdná místa u stolu.
7. Na staveništi máme pánský klub. Přiznaný cihly, nová podlaha a lednička. Rozuměj lednička s pípou. V ledničce je sud piva. Je třeba motivovat toho posledního dělníka, který zbyl. Ano, mluvím o Honzovi.
8. Nejstarší dítě oslavilo 18 narozeniny. Párty na zahradě za staveništěm. Pivo teče proudem, slunko svítí. Grilujeme, tančíme, zpíváme, děti radostně jásají. V nestřežené chvíli objednávají Gotcha Bubble Tea přes Dáme jídlo. Účet jak půl výplaty. Povedená párty.
9. Jedu na teambuilding do hor. Bydlíme v horským hotelu kus od Pradědu. Sobotní 20 kilometrová procházka byla boží. Moji kolegové jsou ve věku max 26 let. Cítím se důležitě. U druhé lahve vína dávám životní rady a moudrá jsem jak stará šamanka. Pak mi dojde, že jsem jenom stará a raději se klidím spát.
10. Začínají prázdniny. Všechny naše děti úspěšně prošly do dalších ročníků. Balím kufry a posílám je odpočinout si od unavené, občas ječící matky, které čím dál častěji tiká levý oko. Nevím, kdo z nás ty prázdniny potřebuje víc.
11. Červenec. Nabitej událostma. Rekonstrukce přináší ovoce. Už máme i novej záchod. Za levnější cihly, beton a dřevo se modlíme už 2x denně. Ale o tom víc zase příště. 😉

A jak se máte vy? Cestujete s dětmi, nebo raději sami? Rekonstruovali jste někdy barák, a nastěhovali byste se do něj, když ještě není hotovo? A neumíte vyčarovat nějaký peníze? Beru každou radu.

S úsměvem 🙂

Luci