Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku… Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden.
Těmito tíživými slovy začíná oficiální anotace knihy Hornické vdovy. Autorkou biografie je Kamila Hladká, moje kamarádka a dlouholetá kolegyně z nakladatelství. Znám její styl práce a dobře vím, že když se Kamila do něčeho zakousne, vznikne skvěle propracované kvalitní literární dílo.
Když mi Kamila před lety řekla, na jakém projektu právě začíná pracovat, byla jsem nadšená a zároveň rozrušená. Tušila jsem, že to nebude veselé čtení.
Můj otec byl horník. Pracoval v uranových dolech u Dolní Rožínky. Nesu si v sobě vzpomínku, jaké to je být hornické dítě. Tenkrát fárali otcové většiny mých kamarádů. Měli jsme se dobře a mamka nemusela chodit do práce. A pak si pamatuju, když u nás zazvonil tátův kolega a řekl, že to tam spadlo.
Můj otec fáral pouze několik let, a za tu dobu, co si já pamatuju, u nás zvonili třikrát. Napoprvé žádné ztráty. Podruhé to byl smrťák. Od toho roku k nám přestal chodit Mikuláš s čerty, protože Mikuláš umřel. Potřetí to spadlo, když byl dole i otec. Odnesla to noha a přišel status „invalidní důchodce“.
Obecně se vědělo, že být horníkem je nebezpečná, nekomfortní, ale zase velmi dobře placená práce. Jak horníci žili po šichtě, kým byli, když svlékli pracovní hadry a umyli se od černoty, jaké ženy měli doma, o tom se už moc nemluvilo.
Hornictví je považováno za jednu z nejnebezpečnějších pracovních činností na světě. Horníci se vystavují mnoha rizikům, jako jsou sesuvy hornin, exploze, zápachy a výpary, plynové exploze, závalu dolů, výbuchy metanu a další.
Pracovní podmínky v podzemních dolech jsou často extrémně náročné a nebezpečné. Horníci pracují v prostředí s nedostatkem kyslíku, s vysokou teplotou a vysokou vlhkostí, a jsou vystaveni různým chemickým látkám. Pracovníci musí mít kvalitní ochranné pomůcky, jako jsou respirátory a další, aby minimalizovali riziko vystavení škodlivým látkám.
I když se provádí mnoho opatření ke zlepšení bezpečnosti v hornictví, nebezpečí zůstává a může vést k vážným úrazům, nemocem a dokonce i smrti horníků.
Autorka knihy Hornické vdovy se však rozhodla, že je nejvyšší čas začít slyšet i ty skutečné příběhy z kuchyně. Oslovila několik žen z ostravského regionu, které byly hornickými manželkami a vinou nebezpečného zaměstnání se staly hornickými vdovami. A nenechte se mýlit, že by to mělo být téma minulosti. Nejmladší vdově v knize je pouhých 38 let.
Kniha začíná úvodním slovem Martina Jemelky, českého historika věnujícího se moderním sociálním dějinám, dějinám dělnictva a každodennosti. Ve zkratce popisuje historii hornictví, která je zajímavější, než by se mohlo zdát. Rozhodně to není jen černota a šeď. Také v rodině pana Jemelky čekala smrt. Přišla si do dolů pro jeho tenkrát třicetiletého dědečka.
Po úvodu už patří celá kniha hlavním hrdinkám. Osm příběhů, jenž spojuje smrt. Osm žen, kterým zemřel manžel na šachtě. V závalu, otrávený metanem, při výbuchu. Různé rodinné zázemí, možnosti, životní etapy. Každý příběh začíná svatební fotografií. Prostor pro osobní vyprávění, a na závěr bolavého příběhu fotografie z rodinného alba.
Autentickou fotopřílohu beru jako velký bonus. Čtenář tak může vidět skutečnou tvář většiny aktérek a aktérů příběhů a nemusí si nic domýšlet. Dobové fotografie dávají nahlédnout do domovů zdánlivě obyčejných lidí. Sdílí radostné chvíle rodinného života. Zažloutlé obrázky minulosti. V knize nechybí ani výstřižky z novin, které o tragických událostech v té době psaly.
Velmi se mi líbilo, že autorka do vyprávění zasahovala minimálně. Zanechala příběhu přirozenost. Jako bych tam byla s nimi, seděla na židli u stolu, pila kávu a poslouchala bolavé vyprávění.
Hornické vdovy, hrdinky všedních dnů. Ač je čtení bolavé, přesto se ve všech osmi příbězích zrcadlí i naděje. Naděje, že jednou zase bude dobře. Silná žena dokáže ráno vstát, vypravit děti do školy a jít do práce, i když uvnitř sebe cítí nekonečnou bolest. Čas je naštěstí dobrý lékař a nové životní cesty přináší nové zážitky, o kterých hornické vdovy dále vypráví. Protože žít se musí.
Hodnocení: 100 %
Knihu doporučuji všem, kdo rád čte skutečné životní příběhy a nezavírá oči před mnohdy nespravedlivě tvrdou realitou života. Zároveň zaujme skutečnými reáliemi z hornického odvětví po dobu celého 20. století.
Kamila Hladká a hornické vdovy
Hornické vdovy
Nakladatelství Dcera sestry / 2019
Oficiální anotace:
Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku… Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden.
Kniha Hornické vdovy přináší autentické autorizované příběhy hornických vdov od nejstarších až po nejmladší na pozadí historických proměn Československa a České republiky, kdy bylo hornictví vnímáno jednou jako výkladní skříň socialismu, jindy jako jev zatracovaný a zesměšňovaný. Kniha se tak snaží poodkrýt fenomén hornictví v jiném světle a relativizovat mnohaletá klišé, jež se k němu vážou.
Publikace vychází s předmluvou Martina Jemelky, historika českého dělnictva, a množstvím doprovodných dobových materiálů.
Kniha Hornické vdovy byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii Litera za publicistiku. Dočkala se divadelní i rozhlasové adaptace. Autorka za ni obdržela Pamětní list rady města Karviné za mimořádný umělecký počin.