Výborná detektivka s prvky nadpřirozena

Aaron Decker je spokojený chlápek. Dalo by se říct, že je ve svém životě dokonce šťastný. Dělá práci, která ho baví, překládá knihy z japonštiny, a má tu nejlepší manželku Allison, kterou upřímně miluje. Je prosincové ráno a Allison, která je reportérkou regionálního deníku, jede do obchodního domu na nákupy. Jenže se stane hrozná věc. V obchoďáku se střílí a Allison umírá.

Aaron je smrtí své ženy naprosto zdrcený. Uzavřený v sobě prožívá obrovský žal. Už tady musím poznamenat, že autor knihy fakt umí vykreslit atmosféru. Zcela uvěřitelně, bravurně popsaná bolest nad ztrátou blízkého člověka. Víme, že ztráta bolí, láme srdce a drtí duše, ale jak skutečně ji dokázal popsat autor, je pecka.

Když se Aaron trochu sebere, nebo spíš najde způsob, jak začít zase nějak fungovat – pomáhá mu v tom druhý Aaron, ten, co umí přepnout do moodu pragmatik – začne postupně procházet věci své ženy. Jenže něco tu nehraje. Účtenka z motelu? Kde byl Aaron, když Allison spala v motelu daleko od domova? Zamknutá bedna v šatně? Odkdy měli mezi sebou tajnosti?

Aaron tak začíná postupně odhalovat znepokojivé tajemství její minulosti. Drásavý smutek se chvílemi mísí s hořkým zjištěním, že Allison žila dvojí život. Znal svoji ženu vůbec? Aaron nachází tajemný pořadač a v něm šest složek. Na každé složce jméno a rok. Šest dívek. Šest mrtvých dívek v časovém rozmezí 12ti let.

Co má Allison, reportérka regionálního deníku, společného se sérií nevyřešených vražd, jejichž místa jsou rozeseta po celém východním pobřeží? Aaron se rozhodne pokračovat ve vyšetřování, které Allison začala, aby zjistil pravdu. Kdo byla jeho žena?

Výborná detektivka s prvky nadpřirozena

Oceňuji propracovaný příběh. Autor je beze sporu výborný vypravěč. Linka příběhu přirozeně plyne, postavy jsou skvěle vykreslené, vše působí velmi autenticky, přirozeně. Nenarazila jsem na jedinou věc, kdy bych si řekla, že tohle bylo zbytečné.

Jemná pavučina nadpřirozených událostí je tak uvěřitelná, až jsem si zase připomněla, že hranice mezi tady a tam je neuvěřitelně tenká. Tma mě znepokojuje, protože se v ní může leccos skrývat. Lépe poslouchat znamená slyšet. A že jsou různé způsoby, jak se na blízké zemřelé můžeme napojit, když chceme.

Hodnocení: 5✩/5

Pojď se mnou

Ronald Malfi