Vidím film, čtu knihu, nebo v časopise zahlédnu fotku místa, které mě naprosto učaruje, a prostě vím, že se tam jednou musím podívat. Děje se vám to taky?
Cizinka mě kdysi nalákala do Skotska. Kateřina Tučková do Bílé Vody. Martyrium aneb Kulak studnický k domovu odbojáře Cyrila Musila na Studnice. Po Aljašce toužím od přečtení knihy Útek do divočiny. Proč chci jet do Albánie? Protože je to kráska se špatnou pověstí.
Přesně takový pocit ve mně tato krásná země vyvolává. Respekt, trochu obav, kapka strachu, ale zároveň obrovská touha ji naplno prožít, i kdyby to mělo trvat jen kratinkou chvíli.
Četla jsem netradiční cestopis Petra Horkého a Mirka Náplavy, od kterých jsem si vypůjčila tu „krásku se špatnou pověstí“. A taky jsem četla Krvavý duben albánského spisovatele Ismaila Kadara. Román odehrávající se v 30. letech 20. století v albánských horách. Ta knížka byl dost mazec, ale je pravda, že od divokých let minulého století se toho v Albánii hodně změnilo a v současnosti jde o jednu z nejzajímavějších turistických destinací celé Evropy. Tedy zatím, než ji objeví až příliš mnoho turistů.
Úchvatná příroda, divoké hory, romantické pláže. Albánie už dávno není téměř zapomenutou zemí někde mezi Jaderským a Jónským mořem, přesto ještě pořád není přecpaná turisty. Chci poznat její (cestovním ruchem) nepokřivenou krásu, její přirozenost, její temperament, dokud ještě není pozdě.
Albánie má 450 kilometrů krásného pobřeží, které nabízí nádherné pláže, krásné laguny a malebné zátoky. Pobřeží Albánie je stále poměrně nedotčené, což znamená žádné Chorvatsko, narvané pláže a bitka o kousek stínu. Klidné, nerušené pláže, moře a já.
Úchvatné pobřeží, dodávka zaparkovaná kousek od pláže, výhled na moře, západ slunce, ve skleničce nalitá rakija. Cítím vůni mořské soli. To chci.
Co by to bylo za cestování do cizích zemí bez ochutnávání místních jídel a poznávání zvyků. Albánci jsou považováni za velmi pohostinné a přátelské lidi, kteří rádi přijímají návštěvníky a sdílejí s nimi svou kulturu a tradice.
Bohatá a rozmanitá kuchyně kombinuje vlivy z Balkánu a Středomoří. Pokrmy jsou obvykle připravovány z čerstvých a místních surovin jako jsou ryby, ovoce a zelenina.
Trošku jsem googlila a všechno tohle chci ochutnat. Jako fakt! 😊
Rakiji znám, ale jednou ji ochutnám přímo na pobřeží, při západu slunce.
Jako milovnice dobré kávy si nemůžu nechat ujít i albánskou tureckou kávu, která je připravovaná v džezvě. Prý je hodně silná a taky sladká, což bude tedy výzva, protože sladké kafe nesnáším. 🙂
Albánie nabízí úchvatné výhledy na moře, hory, jezera a řeky. To se o Albánii dočtete všude. A já miluju výhledy. Čas se v tu chvíli tak nějak zastaví a člověk se kochá krásou okamžiku. Tady a teď.
Albánie má dlouhou a bohatou historii a kulturu, která sahá až do starověku. Navštívit můžete starověké římské a byzantské památky, historické kláštery, kostely a mešity, stejně jako tradiční albánské vesnice a města. Je až k neuvěření jak rozmanitá Albánie a tohle všechno, ty vhledy do minulosti, stále můžeme vidět.
Mám ráda, když na mě dýchne atmosféra minulosti, nebo nějaké tajemno. Takových míst, zdá se, nabízí Albánie víc než dost.
Malá horská vesnice v albánských Alpách, nebo taky v Prokletých horách (Prokletije), kterou ze tří stran obklopují hory vysoké přes 2 000 m, divoké a tajuplné. Bohužel je zde každým rokem stále více turistů, a tak jde už spíš o turistický resort na dechberoucím místě.
Horská vesnička však v sobě nese i cosi temného. Říká se, že před mnoha lety se zde odehrál konflikt mezi dvěma rodinami, který vedl k násilnému úmrtí jednoho člena jedné z rodin. Aby byla tato smrt pomstěna, musel být zabit člen druhé rodiny. Tento cyklus krevní msty se pak opakoval několik generací, což vedlo k mnoha dalším úmrtím. O tom jsem mimo jiné četla i v knize Krvavý duben.
Malebné městečko na jónském pobřeží, nedaleko hranic s Řeckem. Vlastně jde o jedno z nejpopulárnějších turistických měst v jižní Albánii, tudíž ani zde to nebude úplně bez lidí. Ale pro relax, který v sobě snoubí moře, krásné pláže, výborné jídlo, kavárny, festivaly, slunce a pohodu, na pár dní klidně.
Staré město Berat je také nazývané jako „Město tisíce oken“, je považováno za jedno z nejkrásnějších měst Albánie. Městečku dominuje pevnost Kala, která se vypíná na vysoké skále nad řekou Osum.
Tato pevnost je takové „město ve městě“, neboť zahrnuje starobylé obytné čtvrti, malé uličky, kostely a mešity, které se postupně rozvíjely v rámci pevnosti.
Legendy o vzniku této pevnosti se různí, ale nejznámější z nich vypráví o dvou bratrech, Tomorovi a Shpiragovi, kteří se zamilovali do stejné dívky. Kvůli své lásce se však nedokázali dohodnout a rozhodli se vyřešit situaci soubojem. V nelítostném boji však oba bratři zemřeli a nešťastná dívka svými slzami rozdělila město na dvě části. Zlomená smutkem se pak proměnila ve skálu, která se vklínila mezi Goricu a Mangalem. Na této skále stojí pevnost Berat, jejíž součástí je i starobylé městečko, jež pulzuje životem a nabízí návštěvníkům pohled do minulosti.
Hlavní město Albánie. Skanderbegovo náměstí, Edhem Beyova mešita, park Grand Park, Národní historické muzeum, aspoň zvenku to vidět. Město plné restaurací a kaváren.
Starobylá pevnost na vrcholu kopce, která nabízí panoramatické výhledy na město Shkodra a jezero Skadar. Hrad, který je pro Albánce jednou z nejvýznamnějších kulturních památek, si nese legendu o dívce, která se nechala dobrovolně zazdít do hradeb, aby se zakladatelům hradu, třem bratrům (mimochodem jeden z nich byl její muž), přestaly bortit zdi. Než se tak stalo, požádala žena, aby ji zazdili pouze částečně, tedy aby ze zdi mohl trčet prs, kterým bude kojit svého syna a ruka, kterou jej bude hladit. Ta žena se jmenovala Rozafa.
A to není v Albánii zdaleka všechno. Nádherná, dechberoucí, trochu děsivá, možná i nebezpečná, nevyzpytatelná, tajemná, magická. To všechno je Albánie, kráska se špatnou pověstí. 🙂
Jen pro info. Věděli jste, že jednou z nejvýznamnějších osobností albánského národa byla
Matka Tereza?
Albánie se stále ještě nabízí jako destinace, kam můžete cestovat za nízkou cenu. Cestování a ubytování jsou relativně cenově dostupné. Pokud tedy stejně jako já hledáte destinaci, která není příliš turisticky profláknutá a nabízí autentický zážitek, může být Albánie skvělou volbou i pro vás.
Jak se vám článek líbil? Uvažujete o dovolené v Albánii? Nebo už jste v Albánii byli? Kam bych se určitě měla jet podívat a proč? Napište mi do komentářů pod článek. 🙂
Knihy, které byly v článku zmíněny:
Diana Gabaldon: Cizinka / 2010, Plejáda
Jon Krakauer: Útěk do divočiny / 2007, Columbus
Ismail Kadare: Krvavý duben / 2007, Odeon
Kateřina Tučková: Bílá Voda / 2022, Host
Hynek Jurman: Martyrium aneb Kulak studnický / 2017, samonáklad
Petr Horký, Miroslav Náplava: Albánie – Kráska se špatnou pověstí / 2012, Jota