5 letních radostí, které jsou úplně zadarmo a přitom vám dokáží prozářit den

Mám léto ráda, je to moje nejoblíbenější roční období a nejen proto, že mám v srpnu narozeniny. I když jej letos z velké části trávím v Brně, dokáži si jeho krásy užít i ve velkém, hlučném městě. A když pak vyrazím mimo davy lidí, je pro mě léto přímo magická záležitost.

Většina věcí, které nás dokáží nabíjet a pozitivně posouvat vpřed totiž není z teleshoppingu, nebo ze stále dokola vyskakující reklamy na internetu. Protože jak řekl Karel Čapek, nejkrásnější na světě nejsou věci, ale okamžiky.

Ráno

Vzduch je ještě vlahý, slunce zatím tolik nehřeje, ale něžně hladí. Vybíhám z domu v letních šatech, nasazuji sluneční brýle a cítím se lehká jak pírko. Dnes netřeba svetr ani bunda. Ulice města se teprve postupně zaplňují lidmi, takže jich potkávám spíš míň. Příroda v parcích se probouzí do nového dne a je svěže zelená. Ticho letní noci se mění v jemný šum života. Začíná nový den. Nový začátek všeho, kdy to staré bylo včera a v nás se probouzí nové naděje, příležitosti a touhy být lepší, žít lépe. Zkusit to co jsme včera nezkusili. Život je koloběh a každé ráno máme naději začít znova a lépe.

Snídaně v trávě

Svačinka, ovoce od zelináře sídlícího po celé léto u zastávky, kafe ze stánku a šup s tím pokladem někam do parku. Pokud mám ráno aspoň trochu času, sedám s kávou na lavičku blízkého parku a tiše rozjímám. Sleduji lidi, kteří kolem mě prochází. Spěchají do práce? Kam se tak ženou? Proč?
Dopíjím kávu a plánuji svůj den.

Možnost být venku a dělat venku všechno co jen trochu jde, mě na létě moc baví. Celkově se víc hýbu. Přes léto raději chodím, než cestuji městskou hromadnou dopravou.
Čtu venku, pracuji venku, s růžovkama často jíme venku, třeba jen na balkoně. Být venku si za ty tři měsíce fakt užíváme do zásob, než přijde chladný podzim a ještě vtíravější zima, kdy venek měníme za gauč, deku a pohádky.

Bosé nohy

V trávě, na písku, masáž díky chůzi po kamínkách, brouzdání v chladivé řece. Kdekoliv to jen trochu jde, vyzujte boty a choďte bosky. Je to skvělé na bolavá záda, psychiku i jako přírodní pedikúra. Moje děti na mě zkouší prosíky od jara do podzimu. Mami, můžeme si vyzout boty? Na hřišti, před domem, v parku. Většinou jim to dovolím a chvíli na to se k nim radostně přidám. Je to zdravé a svobodomyslné.

Letní déšť

Odpolední ulice rozžhavené letním sluncem, těžký vzduch, pomalá chůze. Nic se vám nechce, jste unavení a bez energie. Nejraději byste se viděli někde u vody. A pak to přijde. Nečekaná průtrž mračen. Spěcháte se schovat k nejbližší stříšce, kterou zahlédnete. Déšť se valí z nebe, ochlazuje ulice. Z chodníků se náhlým ochlazením zvedá pára. Ti připravení vytahují deštníky. Já tvrdím, že jsem na deštník pořád dost mladá a nejspíš to budu říkat vždycky. Neřeším čerstvě umyté, vyžehlené vlasy. No někdy trochu ano, když zmoknu třeba po cestě na pracovní schůzku. 😉
Chce se mi tančit a voda v botách mi přijde k smíchu. Čvachtám jak vodník, přitom nespěchám. Dítě uvnitř mě má obrovskou radost a já se s malou Lucií opět po delší době ráda setkávám. Je obohacující si připomenout ten bezstarostný pocit z dětství.

Noční procházka

Ticho. Nad hlavou obloha plná hvězd. Teplý vzduch a vůně léta. Znáte něco víc magic, než teplou letní noc? Ideální stav je, když k takové romantice máte vedle sebe ještě stejně naladěný protějšek. Ticho, ač je zadarmo, je pro zaměstnané rodiče velmi nedostatkové zboží. A vy máte to štěstí, že si ho teď dopřáváte. Nikdo na vás chvíli nemluví, nic po vás nechce. Vy nikam nespěcháte a netlačí vás povinnosti. Je přece noc a váš svět se chystá do peřin.

Zkuste si vzpomenout, kdy jste si naposledy užívali to blažené ticho?
A dvě minuty ráno na záchodě se nepočítají. 🙂