Už od mala jsem byla doslova posedlá čtením. Knihy mi dávaly potěšení, sílu a útěchu, když jsem je potřebovala nejvíc. Zároveň mi knižní svět nabízel překvapující náruč fantaskních příběhů, zamilovaných románků, napětí a tajemna. Díky knihám jsem vždy mohla být kým jsem jsi přála a žít jak jsem si přála. Tomu říkám skvělý trénink, jak formovat povahu a rozvíjet se. Učila jsem se z knih, bavila se čtením.  

Po střední škole jsem byla přijata na studia Informačních služeb a knihovnictví a moje čtenářská duše plesala radostí. Každoroční měsíční praxe v knihovně pro mě byla doslova za odměnu. Byla jsem královnou ve svém knižním království. A tehdy jsem poprvé slyšela pojem biblioterapie, chápala její smysl, ale abych se dostala do hloubky a pořádně ji pochopila, musela jsem si ještě pár let odžít, se vším všudy. 

Po škole jsem pracovní místo v knihovně nenašla, a tak jsem pár let pracovala jako redaktorka v kulturních redakcích, abych nakonec zakotvila v knižním nakladatelství, kde jsem propojila svoji lásku ke čtení a psaní. Svět knižního marketingu mi učaroval a dodnes mě nepřestává fascinovat jak různorodý může svět knih být a jaký potenciál neustále nabízí.  

Než mi ale došlo, že čtení knih může být víc než jen vášnivý koníček a práce snů, která nepřestává bavit, musela jsem párkrát doslova padnout na dno. V roce 2010 jsem prošla těžkým obdobím, kdy mi čtení knih pomohlo zvládnout ztrátu a smutek. 

Ve čtvrtém měsíci těhotenství jsem přišla o dítě. Byl prosinec, ze všech stran se valila vánoční atmosféra, rodinná idylka, televizní reklamy s Ježíškem, vůně vanilky. A naše rodina prožívala jednu z velmi bolestných ztrát. 

Chybělo mi málo k úplnému psychickému kolapsu. Zamkla jsem se doma. Vyhodila vánoční stromek, televizi vytáhla ze zásuvky, odmítla jsem opustit byt. Ale zachránil mě knižní svět. Doslova jsem se do něj ukryla a hltala jednu knihu za druhou. Pečlivě si vybírala příběhy a čekala, až Vánoce pominou. Druhý týden v lednu, cestou do práce, v tramvaji, jsem zaklapla poslední příběh o naději, který jsem si na tu příšernou bolest a prázdnotu naordinovala. Přede mnou byl celý nový rok. Věděla jsem, že to zvládnu. 

Koncem téhož roku jsem si ale prošla podobnou terapií čtením ještě jednou. Umřel mi dědeček. Byli jsme si velmi blízcí. Než odešel, v našem posledním rozhovoru mi řekl, že ta holčička, kterou nosím pod srdcem, ta tu bude pro radost všech. A měl pravdu. Přesto mi nějaký čas trvalo srovnat si, že neodešel proto, aby se moje dítě mohlo narodit. 

Postupně jsem objevila, že správný výběr knihy může mít doslova terapeutický účinek. A tehdy jsem si vzpomněla na praxi v knihovně, kdy jsem poprvé slyšela o biblioterapii. Ponořila jsem se do studia, četla v zahraničním tisku, hledala informace, metody a způsoby. Díky tomu mi pod rukama začal vznikat můj osobní biblioterapeutický fond, který neustále aktualizuji, doplňuji a vyhodnocuji.

V knihách se pohybuji každý den, studuji knihy za účelem biblioterapie, kterou jsem začala vědomě praktikovat. Nejdřív na kamarádkách a rodině. Pozitivní výsledky, slova díků a chvály mě utvrdily v tom, že je to správná cesta. Teď pomáhám lidem najít svou cestu k uzdravení a šťastnějšímu životu.

Pokud cítíte, že byste potřebovali radu, jak se vypořádat s určitými životními situacemi, jsem tady pro vás. Společně najdeme příběh, který vám dá řešení na vaše starosti, smutky, uvolní nahromaděné napětí a pomůže ke znovunalezení radosti ze života a osobní spokojenosti. 

Co je to biblioterapie, jak funguje a jestli je vhodná i pro vás, se dočtete v mé e-příručce, kterou jsem sepsala. V příruče se také zaměřuji na 3 nejčastější problémy dnešní doby a jakými knihami je můžete léčit.

S láskou ke knihám

Lucie